Železnice na Javornicku - vznik, historie, odbočky

poslední aktualizace 16.7.2005

Rakouská společnost místních drah, při obdržení koncese na trať Hanušovice - Glucholazy, souhlasila se závazkem vybudovat z Dolní Lipové odbočku do Bernartic - státní hranice. Tento závazek se jí nepodařilo splnit a dne 1.1.1894 byla společnost i s tratí Hanušovice - Glucholazy zestátněna. Již předtím, v roce 1893, převzal tento závazek stát a dne 20.12.1894 byla zahájena výstavba trati z Dolní Lipové do Bernartic. V té době byla již na pruské straně v provozu trať Otmuchow - Heinersdorf (dnes v Polsku Dziewietlice). Vzhledem k národnostnímu vývoji došlo i zde, jako na Jesenicku, k změnám místních názvů. v textu jsou uváděny názvy odpovídající danému časovému období - přehled změn je v samostatné tabulce.
Celá trať byla budována jako místní dráha s minimálními poloměry oblouků 185 metrů, vyjímečně 160 metrů. Ve všech stanicích byly centrálně stavěné výměny ze stavědla - stavědlový přístroj stál před staniční budovou. Zastávky s nákladištěm měly místně stavěné výměnu, obsluhované posunovací četou manipulačního nebo smíšeného vlaku. Stanice měly vjezdová návěstidla s předvěstmi. Provoz byl na trati zahájen 2.7.1896 a byl spojen s oslavou pro četné hosty v Kobylé a v H.Heřmanicích.

Výřez z železniční mapy zachycující stav v roce 1900
Výřez z železniční mapy v roce 1935, stále ještě dvěma hraničními přechody - Vidnava a Bernartice
Dolní Lipová
Místní dráha vychází ze stanice Dolní Lipová (dnes Lipová Lázně), která byla při výstavbě trati do Bernartic rozšířena a doplněna o výtopnu s třemi stáními s točnou, později rozšířenou na pět stání. Rozšířena byla i staniční budova a bylo vybudováno věžové stavědlo na zhlaví směr Bernartice, které obsluze zajišťovalo rozhled na příjezdové tratě na Jeseník i Vápennou. Před I.světovou válkou, byl zpracován projekt pro rozšíření všech stanic v úseku Lipová - Bernartice a z té doby pochází prodloužení staničních kolejí v Lipové směrem na Bernartice (4. kolej prodloužena na 415 merů), které působí poněkud nelogicky, protože je směrem na odbočnou místní trať.
Staniční budova v Dolní Lipové v roce 1902, tedy po rozšíření související s výstavbou odbočky do Bernartic
Na Pomezí
Ze stanice trať stoupá, k původně výhybně Na Pomezí, sklonem až 28,7 promile a prochází jediným tunelem na Jesenicku o délce 105 metrů s nadložím 13,8 metru. Později byla ve výhybně napojena vlečka minerálního mlýna a výhybna se stala pouze místem napojení vlečky. Dnes je zde připojena vlečka OMYA se silnou nakládkou, vlečka je obsluhována ze stanice Lipová Lázně vlečkovými vlaky.
Část stanice Dolní Lipová asi v roce 1940, vlevo dole rotunda, vpravo stavědlo (zdroj web stránky obce Lipová Lázně)
Výkres výhybny Am Gemaerke, později Na Pomezí, dnes LipováLlázně jeskyně
Vápenná
Z vrcholové výhybny trať klesá téměř 7 kilometrů do stanice Vápenná (Zighartice). Vápenná byla již od svého vybudování stanicí s velkou nakládkou a množstvím připojených vleček - k vápenkám. Celkem bylo postupně vybudováno 6 vleček a s tím i souviselo postupné upravování kolejiště stanice, včetně prodloužení staničních kolejí. Počet výhybek ve stanici postupně dosáhl nejvyššího počtu 21. Stanice měla vodárnu s vodními jeřáby pro doplňování vody před dlouhým stoupáním k sedlu Na Pomezí. V roce 1956 bylo ve stanici Vápenná podáno k přepravě 3989 ložených vozů. I dnes jsou ve stanici tři vlečky využívané k nakládce a svým objemem patří k nejvíce nakládající stanici na trati.
Výkres vodárny typově shodné s vodárnou ve Vápenné
Žulová
Z Vápenné trať pokračuje oblouky okolo říčky Vidnávky do Žulové. Stanice v Žulové (Frýdberk) byla taktéž postupně rozšiřována, největších úprav doznala při výstavbě dlouhé vlečky firmy Kulka ke kamenolomům, vlečka odbočovala v kilometru 12,639, ještě v obvodu železniční stanice a vedla směrem na Černou Vodu. Doklad o významu stanice pro nakládku poskytuje údaj z roku 1926, kdy bylo ve stanici Frýdberk podáno k přepravě 5505 vozů s 48 230 tunami zboží - převážně kamenických výrobků. Ještě v roce 1956 to bylo celkem 3757 podaných ložených vozů k přepravě. Staniční budova v Žulové má jako jediná na trati provedenu přestavbu z období plánovaného rošíření všech stanic projektované v období před I. světovou válkou, pravděpodobně související s konjukturou produkce stavebních výrobků - kamenických a stavebních hmot (vápna) pro záměr výstavby 3. a 4. koleje z Přerova směrem na Bohumín na trati KFNB.
Plán stanice Fiedberg - Žulová z roku 1896 (plán ve vyšším rozlišení zde)
Tomíkovice
Z Žulové již trať neopouští údolí říčky Vidnávky a postupně klesá do zastávky s nákladištěm v Tomíkovicích s délkou koleje na nákladišti 56,1 metrů. I zdejší nákladiště žilo a v roce 1930 zde bylo naloženo 64 železničních vozů. Nákladiště bylo umístěno za přejezdem u zastávky Tomíkovice, vlevo od dnešní trati. Před zastávkou je kamenný most, kombinovaný s malým propustkem pro náhon.
Zastávka s nákladištěm Tomíkovice (Domsdorf)
Kobylá nad Vidnavkou
Z Tomíkovic trať po druhém překročení Vidnávky ocelovým mostem opouští úzké údolí Vidnávky a již plochým údolím klesá k nákladišti se zastávkou Kobylá nad Vidnávkou vybudovaném v oblouku. Stavebně bylo nákladiště standardní, budova zastávky, skladiště s rampou. Délka koleje 99 metrů a 23 metrů v kusé koleji. Větší délka kolejí odpovídal významu, v roce 1930 zde bylo naloženo 524 železniční vozů. Budova zastávky je obydlena a z celé trati má nejmenší úpravy proti původnímu vzhledu. Dnes samozřejmě bez kolejového rozvětvení.
Budova zastávky v Kobylé v roce 2003, odstup od kolejí způsoben odstraněním koleje nákladiště
Velká Kraš
A nyní se již blíží stanice Hukovice dnes Velká Kraš s odbočnou tratí do Vidnavy vybudovanou v roce 1897. Ve stanici byla při výstavbě odbočky do Vidnavy s napojením na Pruskou železniční síť vybudována i jednokolejná výtopna s jedním stáním (s možností rozšíření na dvě stání) s vodárnou. Ve stanici původně tříkolejné byla dostavěna kolej číslo 3. s délkou 186 metrů. Provoz na trati do Vidnavy byl od roku 1911 v režii německé firmy z Berlína Lenz & Co, po vzniku Československa provoz převzaly ČSD. Pro svou lokomotivu měla německá firma malou výtopnu ve Vidnavě, možná byla touto společnosti využívána i výtopna ve Velké Kraši. I pro stanici Velká Kraš vznikl po roce 1910 projekt na rošíření směrem na Bernartice - prodloužení dvou staničních kolejí až na délku 420 metrů, k realizaci již nedošlo. K zajímavému objektu ve stanici patří budova bufetu postaveného v roce 1904 firmou Spiritusbrennerei Haugsdorf, lihovar měl v té době u koleje č.4 nakládací rampu spojenou s lihovarem drážkou o rozchodu 600 mm, délka drážky cca 50 m. Dnes je v objektu bufetu obchod - Jeňa, ale místní štamgasti s lahvovým pivem za obchodem vytvářejí z něj opět částečně bufet, i když trochu jiné kategorie.
Stanice Haugsdorf - Hukovice (dnes Velká Kraš) v roce 1914 s bufetem továrny na lih stojící hned vedle nádraží
Výřez z výkresu pro projednání stavby bufetu v Haugsdorfu - Hukovic
Horní Heřmanice
Trať vyjíždí z Velké Kraše levotočivým obloukem a mírně zvlněnou krajinou pokračuje k zastávce s nákladištěm v Horních Heřmanicích. Již v době výstavby tratě byla v H.Heřmanicích zemědělská škola, jedna z prvních v rakouském Slezsku (otevřena 1869). Stavební řešení opět odpovídalo standardu kkStB. Budova zastávky, kolej délky 76 metrů a kusá kolej 31 metrů s budovou skladiště s rampou. Dnes je zde zastávka, budova byla opravena k 100. letům tratě, dnes je již opět zdevastována, kolejiště zdemontováno. Po skladišti s rampou již dnes nejsou téměř žádné stopy.
Stav budovy zastávky Horní Heřmanice v roce 2005
Bernartice u Javorníka
A následuje, v roce 1896 konečná stanice Bernartice a za ní pak již pouze 1,126 kilometru dlouhý přeshraniční úsek do pruské pohraniční stanice Heinersdorf, dnes Dziewietlice v Polsku. Stanice se třemi staničními kolejemi, z toho dvě dopravní byla vybudována v oblouku o poloměru 200 metrů, již při výstavbě byle ve stanici zřízen nakládací kolej pro cukrovar, odbočující z 3. koleje. Staniční budova svou velikostí odpovídala významu pohraniční stanice a je dodnes největší na celé trati. Mimo staniční budovu bylo postaveno skladiště s rampou u 3. koleje.
Výkres stanice Bernartice - Barzdorf z roku 1896, bez odbočky do Javorníka (plán ve vyšším rozlišení zde)
Javorník ve Slezsku
Odbočka z Bernartic do Javorníka bylo dokončena v roce 1897, se stavební délkou 5,192 kilometrů. Na odbočce byl provoz zahájen 6.8.1897. Konená stanice v Javorníku se třemi kolejemi - dvě dopravní, byla vybavena staniční budovou, skladištěm s rampou, nakládací plochou u kusé koleje. Ve stanici byla vybudována téměř shodná výtopna jako ve Velké Kraši s jedním stáním pro lokomotivu zajišťující provoz na odbočce. V souvislosti s nakládkou lignitu z Uhelné a uranových rud ze Zálesí byl kusý konec trati prodloužen a u něj vybudována překládková rampa, dnes využívána pro překládku dřevěné kulatiny. Po 2.světové válce v roce 1950 byla stanice doplněna o vlečku ke skladům Hospodářského družstva s celkovou délkou 392 metrů, která v některých dobách měla i více uživatelů, kteří ji využívali pro překládku stavebních hmot - zejména cementu a tekutých hnojiv. Dodnes je tato vlečku využívána.
Staniční budova v Javorníku s vlakem z Bernartic v prvních letech provozu
Výkres staniční budovy typově shodné se staniční budovou v Javorníku
Vidnava
Druhá odbočka z trati Dolní Lipová - Bernartice odbočovala ve stanici Hukovice (Velká Kraš), provoz byl slavnostně zahájen 6.8.1897, tedy ve stejný den jako odbočka do Javorníka. Stavební délka byla 4,585 metrů. Provoz na trati zahájily kkStB, ale od roku 1911 převzala provoz na odbočce společnost Lenz & Co, která provozovala celý úsek až do Nisy. Původní staniční budova kkStB byla v roce 1911 doplněna velkou přístavbou, zároveň ve stanici byla vybudována výtopna firmy Lenz & Co s jedním stáním, která odbočovala z koleje č.7. Ze stanice byla vybudována vlečka do místní šamotárny, s dvěma větvemi navzájem v továrně propojenými (v svých slavných letech dosahovala ročního obratu až 2800 vozů ročně), v 80. letech minulého století začala výstavba překládacích zařízení pro zemědělské podniky, to zůstalo nedostavěno. Dnes je kolejiště stanice redukováno na nutný rozsah, obě odbočení na vlečku šamotárny zůstala zachována, ale nejsou od začátku 90. let minulého toletí využívána.
Dnešní stav budovy ve Vidnavě, na konci původní rozsah, žlutě omítnuta přístavba z roku 1911
Výkres vlečky do šamotky ve Vidnavě asi z roku 1930, tehdy byla jen jedna větev vlečky
Srovnávací tabulka místních názvů
Německý historický název
Český historický název
Současný název
Nieder Lindewiese
Dolní Lipová
Lipová Lázně
Am Gemaerke
Na Pomezí
Lipová Lázně jeskyně
Setzdorf
Zighartice
Vápenná
Friedberg
Frýdberk
Žulová
Domsdorf
Tomíkovice
Tomíkovice
Jungferndorf
Kobylá nad Vidnavkou
Kobylá nad Vidnavkou
Haugsdorf
Hukovice ve Slezsku
Velká Kraš
Ober Hermsdorf
Horní Heřmanice
Horní Heřmanice
Barzdorf
Bernartice u Javorníka
Bernartice u Javorníka
Jauernig
Javorník
Javorník ve Slezsku
Gross Krosse
Velká Kraš
Velká Kraš zastávka
Weidenau
Vidnava
Vidnava
zpracoval Milan Černohorský
Neoznačené fotografie, výkresy a reprodukce sbírka autora článku.