poslední aktualizace 6.2.2000
V roce 1873 byla, asi uprostřed pomocných provozů, postavena dvouposchoďová správní budova s vodárenskou stanicí pro napájení lokomotiv a nádržemi umístěnými na půdě. V tomto roce dílny udržovaly vozidlový park společnosti, který zahrnoval 20 lokomotiv, 20 tendrů, 76 osobních vozů, 370 nákladních vozů a 4 sněhové pluhy.
V roce 1881 byla naproti správní budově, směrem východním (ke staničním kolejím), postavena průběžná lokomotivní remíza o 4 kolejích s 12 lokomotivními stanovišti a čistícími jámami před jejím jižním čelem.
V roce 1892 dochází k dalšímu rozšiřování topírenského provozu výstavbou lokomotivní točny o průměru 12 m a rotundy o 3 stanovištích. Byly vybudovány i objízdné koleje po obou stranách průběžné lokomotivní remízy s napojením na točnu. Rotunda byla roku 1894 rozšířena o další 3 lokomotivní stanoviště. V témže roce, t.j. 1894, společnost staví kotelnu s jedním vodotrubnatým kotlem a strojovnu s ležatým dvojčitým parním strojem, sloužícím k pohonu transmise.
Společnost MSZB se od hospodářského propadu v roce 1873 již finančně nezpamatovala a 1. ledna 1895 přebírá neprosperující Moravsko-slezskou centrální dráhu, a tím také i dílny, stát, t.j. "Císařsko-královské rakouské státní dráhy" - k.k.St.B.
Prvním počinem nového vlastníka je v roce 1896 postavení nové budovy materiálového skladu. Tam se přemísťuje dosavadní sklad z hlavního traktu a tak umožňuje rozšíření opravárenského prostoru. O dva roky později, t.j. v roce 1898, dochází k rozšíření lokomotivky západním směrem o další 2 boxová stání. Zároveň také dochází k prodloužení sousedící (jižní přesuvny. Dále je propojena západní obchvatová kolej u průběžné lokomotivní remízy s oběma přesuvnami a v kotelně přibývá další kotel. Rozšiřuje se také strojovna o nový sdružený stojatý parní stroj s výkonem 130 koňských sil, který pohání dynamo pro osvětlování dílenských prostor.
Generální projekt přestavby krnovského uzlu z roku 1899 realizován nebyl a tak v dalších letech probíhaly jen dílčí stavební a organizační změny. V roce 1904 byla rotunda adaptována na opravnu osobních vozů a stejný osud potkal i průběžnou lokomotivní remízu, která byla na osobní vozovku adaptována v roce 1912. Při této adaptaci byla sedlová střecha remízy přestavěna na pilovou. Změny a adaptace na osobní vozovky souvisely s adaptacemi a výstavbou topírenských budov na jižním staničním obvodu (v roce 1912). Tím mohla být, a také byla, původní výtopna provozně rozdělena na část výtopenskou na jižním staničním zhlaví a část dílenskou na severním staničním zhlaví, stále však pod jedním organizačním vedením. Společná "Správa výtopny a dílny v Krnově" nadále sídlí ve správní budově v dílnách.
Dílenský ráz severní části byl v dalších letech podtržen rozšiřováním dílenského prostoru a stavbou nových objektů pro dílenskou práci.
V roce 1914, v prvním roce 1. světové války, dochází k rozšíření kotelny o třetí kotel. V dalších letech probíhaly menší úpravy - prodloužení druhé (severní přesuvny a stavba acetylénové stanice. V roce 1915 byla postavena kotlárna a trubkárna a opět prodlouženy dráhy obou přesuven, postavena vrátnice a jídelna a areál dílen byl oplocen. Zásobárna se osamostatnila, měla vlastní vedení a od dílen byla oddělena plotem.
V období Rakousko-Uherska se opravovaly v dílnách nejprve lokomotivy a vozy Moravsko-slezské centrální dráhy a vozy tratí přidělené do provozu této dráze. Včleněním do státních drah byla dílnám určována k údržbě vozidla z obvodu nově zřízeného ředitelství v Olomouci. Za 1. světové války pak dílny opravovaly i poškozená vozidla ze zápolí ruské fronty.
Ke konci 1. světové války dostává areál dílen podobu, jakou si pak uchovává dlouhá léta. Stejně tak se zásadně nemění rozlohy většiny budov.
V novém státě se dílny specializovaly především na opravy osobních a nákladních vozů. Opravy lokomotiv se omezily jen na vývaz a současně byla omezena i oprava kotlů. V uvolněné kotlárně se opravovaly dvounápravové nákladní vozy a dosavadní hala pro opravu nákladních vozů se upravila na lakovnu. Dílny opravovaly i podvalníky a úzkorozchodné vozy tratě Třemešná - Osoblaha, zabezpečovaly údržbu čerpacích vodárenských a zvedacích zařízení a dozorčí službu v Glucholazích.
V roce 1926 se dílny napojily na veřejnou elektrickou síť. K tomu účelu byla postavena trafostanice.
V roku 1922 a 1928 postihly dílny požáry. Vždy hořela vozovka. V roce 1922 to byl požár v severní části a byla zničena dvě pilová pole. V roce 1928 vypukl požár v jižní části, který vozovku značně poničil. Zcela shořela tři pilová pole a jedno bylo značně poškozeno. K hašení se tehdy použilo, vzhledem ke krutým mrazům, při nichž voda zamrzala v hadicích, horké vody z narychlo přistavených lokomotiv.
Období krize a všeobecného úpadku hospodářství dolehl i na dílny. Začal boj o vlastní existenci, neboť ministerstvo železnic uvažovalo o zrušení dílen. Řešení bylo nalezeno v roce 1935. Dílny byly odděleny od výtopny, která se stala součástí výtopny v Olomouci, a byly přiděleny jako pobočné k ostravským dílnám. V této době se zavedla v dílnách i pásová oprava a dochází ke specializaci čet.
V roce 1936 je severní přesuvna prodloužena směrem východním a současně dochází k úpravě (napřímení kolejí 1, 2, 3, 4 vycházejících z osobní vozovky k přesuvně.
Výkony dílen při 252 zaměstnancích byly v roce 1937 úctyhodné. Dílny opravily 61 lokomotiv vč. revizí, 619 osobních vozů, 734 běžných oprav, 190 dvounápravových nákladních vozů a provedly 25 revizí vozů úzkorozchodných.
