Motorové vozy ČSD - M 120.4
poslední aktualizace 24.6.2001
 
Počátky motorizace přinesly hledání optimálního konstrukčního řešení nových,pro železnici, netradičních vozidel. Požadavky na jednoduché obousměrné vozidlo vedl ke konstrukčním zajímavostem - provedení s výsuvnou točnicí (při použití automobilové konstrukce vozidla s jedním stanovištěm) až po řešení se dvěmi stanovišti tak jak je známe dnes. Toto řešení ale příliš nevyhovovalo - v malém vozidle zabíraly dvě stanoviště příliš mnoho místa. Kopřivnická vozovka přichází v roce 1926 s originálním řešením - stanoviště vysouvá nad střechu uprostřed vozidla - vzniká tzv. věžové stanoviště. Toto řešení je poprvé dokumentováno na továrních fotografiích modelu vozu s věžovým stanovištěm z roku 1926. Řešení pak bylo odzkoušeno na nákladních motorových vozech M140.1, v počtu 3 vozů, následovaly M120.3, vyrobené v počtu 26 kusů a úzkorozchodný vůz M11.0 pro rozchod 760 mm, kterého se v létech 1928 - 1931 vyrobilo 9 kusů.
Větší uplatnění věžového stanoviště přichází v roce 1930, kdy na základě objednávky Ministerstva železnic staví Kopřivnice prototypy nového motorového vozu M120.401 a M120.402, který nakonec dosáhl počtu 89 vyrobených kusů. Nový motorový vůz byl vybaven již silnějším benzínovým motorem (řadový šestiválec o výkonu 100 k při 1200 ot/min), který řešil změnu směru pro dnešní dobu atypickým způsobem - reverzací chodu motoru. Celá změna směru probíhala tak, že strojvedoucí při změně směru jízdy nejdříve zastavil motor, pomocí pedálu a přestavovací klikou přesunul do záběru jiné vačky vačkového hřídele a druhým startérem nastartoval motor na opačný chod. Přenos výkonu byl zajištěn čtyřstupňovou planetovou převedovkou se všemi koly ve stálém záběru. Rychlostní stupeň se zařazoval zabrzděním příslušného oběžného satelitu převodovky, při "neutrálu" se satelity volně odvalují a roztáčejí duté hřídele s brzdými kotouči. U tohoto řešení nebylo nutno využívat "služeb" reverzační nápravové převodovky a spojky. Strojvedoucí jednoduchost řešení oceňovali a motorové vozy byly v provozu oblíbené.
Prototyp M120.401 Prototyp M120.401
Celkem bylo těchto motorových vozů vyrobeno 89 kusů. Výroba běžela od roku 1930 do roku 1935 a můžeme ji rozdělit na série podle inventárních čísel:
01-02, 03-17, 18-22 a 23-24 tyto vozy měly celkovou délku přes nárazníky 10 530 mm, rotační větráky na střeše (nebyly zde větráky LP), nutno podotknout, že prototypy se odlišují více, např. na čele bylo i okno z WC, u sériového provedení je již zaslepeno.
25-69, 70-71, 72-74, 75-79 měly větší délku přes nárazníky (způsobeno delšími nárazníku - ze 420 na 460 mm), místo rotačních již měly nadokenní LP větráky a od čísla 70 svařovaný rám. Pravděpodobnou vyjímku tvořilo inventární číslo 69 s plnostěnnou bočnicí rámu. Do čísla 69 jsou místo přechodového zábradlí pouze řetízky a horní čelní svítilny s L a P byly na delším držáku až nad střechu. Od čísla 70 je zvednut výkon motoru na 120 k.
80-89 posledních 10 vozů je již modernějšího provedení s novou, obdélníkovou skříní i rámem a prodlouženým rozvorem.
M120.466 M120.469 s plechovou postranici rámu
89 vozů řady M120.4 mělo i "rychlejší" variantu v podobě motorového vozu M130.2. Tyto motorové vozy vyrobené opět v několika sériích, v počtu 63 kusů, byly téměř shodné s popisovanou řadou M120.4, nejpodstatnější změnou byl jiný převodový poměr a tím vyšší maximální rychlost.
V roce 1938 bylo mnoho těchto vozů předáno v odstoupených Sudetech do služeb DR, kde jezdily pod označením
CiVT 136. Po druhé světové válce a nástupu motorizace v podobě masové produkce M131.1 byly tyto zajímavé motorové vozy odstavovány mimo provoz, doba chtěla jednotnost jakákoliv vyjímečnost byla na škodu i za cenu nové výroby. K dnešnímu dni nám zásluhou NTM a šumperských nadšenců zůstal zachován motorový vůz M120.437, který tak dodnes dokumentuje, živoucím způsobem, krásu tohoto zajímavého technického díla.
M120.487 - poslední série s modernější skříní a rámem M120.422 jako CiVT 136 086 v roce 1942 v Hanušovicích
 
M120.422 - v zuboženém stavu, ale s rudou hvězdou (foto Z.Bek) M120.465+CDl 4-9449+Cl 4-6028
Barevné řešení prototypů a prvních sérií do roku 1934 Barevné řešení platné pro rok 1934
Technický popis:
Spodek a kostra skříně ocelová, samonosná z lisovaných profilů s dřevěnou výplní, vně oplechovanou. Střecha byla z výroby potažena plátnem. Záchod v provedení bez splachování. Tlaková brzda Knorr, válec 8". Ruční brzda ovládaná z věže působící na obě nápravy. Váha prázdného vozu 12 t, obsazeného a vyzbrojeného vozu až 17 t.
Poháněcí ústrojí tvořil šestiválcový benzínový motor o výkonu 100 k (u pozdějších provedení od čísla 070 již 120 k) s reverzací. K motoru byla připojena čtyřstupňová planetová převodovka a za ní již jednoduchá nápravová převodovka s kuželovými koly v stálém záběru.
Prototypy a první série byly z výroby natřeny tmavě zelenou barvou, černými lištami a ozdobným světle zeleným linkováním okolo lišt. V roce 1934 i tyto motorové vozy, tak jako vozy přípojné, zasáhl způsob nátěru s hráškovou zelení ve spodní části, oranžovou poprsnicí a světle zelenou meziokenní části. V roce 1935 přichází dle výnosu ředitelství drah sjednocení nátěru na hráškovou zeleň na celém voze a oranžový pruh na poprsnici. V roce 1939 přichází další změna v nátěrech dle nařízení je při opravách vůz opatřován nátěrem hnědočervenou barvou s žlutým pruhem na poprsnici. U vozů postoupených v Sudetech DR obdržely některé vozy nátěr dle vzoru DR. Po válce s nástupem vozů M131.1 přichází i trochu změněný odstín tmavě červené barvy. Je nutno dodat, že jednotlivé druhy nátěru se v jednotlivých létech promíchavaly podle toho jak byly na vozech obnovovány nátěry. Střecha byla u prvních vozů bílá později, asi od roku 1936, světle šedá.
Vozy byly z výroby označeny litými tabulkami s čísly, státním znakem, tabulkou s nápisem Nekuřáci/Nefajčiari, tovární tabulkou a tabulkou Československé státní dráhy. Nápisů na voze mnoho nebylo - váha vozu, typ ložisek, typ brzdy, z čela označení předn a zadní strany vozu, udržovacích dílen a provedení nátěru.
Barevné řešení od roku 1936 do roku 1939 Barevné řešení platné pro vozy odstoupené v roce 1939 DR
Barevné řešení vozů od roku 1939 u ČMD, po roce 1948 s hvězdou Barevné řešení muzejního M120.417