V polovině osmdesátých letech bylo rozhodnuto o tom, že pro naše železnice budou nakupovány nové osobní vozy pouze s kotoučovou brzdou. Po dvacetikusové sérii vozů řady BRcm z roku 1984 pak velké dodávky takových vozů začínaly rokem 1986, a to jak z tehdejší NDR (řady Bmee a Amee, později Bymee), tak i z domácí vagónky ve Studénce (řada Btme, pozdější Bte).
Pro doplnění souprav vozů s kotoučovou brzdou a ovládáním dveří vznikla potřeba vozů se služebním oddílem. Starší služební vozy řady D 99-18 (původně řada Da z let 1957 - 1962), kterých byl relativní dostatek nemají tzv. "žluté" napájecí vzduchové potrubí, nezbytné pro zajištění funkce; předsuvných dveří u vozů německé výroby. Tak vznikl naléhavý požadavek na dodávku většího počtu vozů, které by v soupravách nových vozů s kotoučovou brzdou plnily funkci vozu služebního.
Na základě zkušeností z úspěšného použití vozu dnešní řady BDs (původně BDa, později BDms) a z rozsahu využití jejich zavazadlovcho oddílu byla zvolena podobná koncepce; zcela nově však vznikl požadavek alespoň u vybraných vlaků umožnit přepravu osob na invalidních vozících, čemuž muselo být podřízeno uspořádání interiéru. Výsledkem se pak stala celkem stokusová série vozů se služebním oddílem, dodávaná vagónkou v Budyšíně (VEB Wagonbau Bautzen) od roku 1987 ve dvou částech s odlišným řadovým označením, a to BDmee (51 54 82-70 001 až 074 s přípravou pro zabudování zvedací plošiny) a BDmeer (51 54 82-70 075 až 100, již z výroby opatřené zvedací plošinou pro invalidní vozíky). Posledních 16 vozů řady BDmeer bylo přitom vyrobeno až v roce 1988.

Vozy těchto řad v zásadě vycházejí z unifikovaného typu X podle UIC a z konstrukce vozů řady Bmee, dodávaných v letech 1986 - 1987. Jejich vozová skříň délky 26,1 m (přes nárazníky 26,4 m) je samonosná celokovová, svařovaná z ocelových plechů a lehkých profilů.
Byly použity podvozky typu GP 200 v provedení o nosnosti 25 t pro kotoučovou brzdu. Dvojkolí jsou vedena podélnými laminátovými pásnicemi, prvotní i druhotné vypružení je provedeno vinutými pružinami. Paralelně k prvotnímu vypružení jsou řazeny třecí tlumiče, k druhotnému hydraulické. Tahadlové ústrojí je neprůběžného provedení. Každé tahadlo má pryžokovovou pružinu 400 kN; rám vozu je uzpůsoben pro připadné zabudování samočinného spřáhla. Šroubovka je dimenzována na zatížení 850 kN a tahadlový hák na 1000 kN. Trubkové nárazníky mají délku 650 mm a zdvih 110 mm, prstencové pružiny pří maximálním stlačení působí silou 320 kN. Tlaková brzda je soustavy DAKO s elektronickým protismykovým zařízením a s přestavovačem P-R (osobní-rychlík), kterým se mění nastavení tlaku vzduchu, přiváděného při brzdění do brzdových válcců. Na každé nápravě jsou osazeny dvě samostatné jednotky kotoučové brzdy typu BBW. Ruční vřetenová brzda je ovládána ručním kolem na představku vozu a pomocí lan a bowdenů působí na jeden podvozek. Pro ruční brzdu je na bocích vozu samostatný, rnechanicky ovládaný ukazatel stavu odbrzděno / zabrzděno.
Okna těchto vozů jsou polospouštěcí o světlé šířce 1200 mm. Vstupní dveře jsou předsuvné, vybavené posilovačern otvírání a pneumatickým zavíracím zařízením a za jízdy jsou zablokovany tak, aby je nebylo možné zevnitř vozu otevřít. Čelní dveře jsou dvoudílné posuvné. přechody jsou kryty pryžovými návalky dle UIC. Dveře zavazadlového oddílu jsou dvoukřídlé, posuvné do stran, u vozů řady BDmeer je k těmto dveřím zabudována zvedací plošina a vedle dveří umístěna modrá návěstní svítlina.
Funkci vozu muselo být podřízeno i uspořádání interiéru. Za oddílem vlakvedoucího (po dlouhé době bez obvyklé vyhlídky) a zavazadlovým oddílem netradičně následuje prostorné WC, uzpůsobené i pro vozíčkáře (vybavené navíc sklopným pultem pro přebalování nemluvňat), a vedle je rozšířený oddíl pro jejich přepravu, opatřený sklopnými sedadly; u vozů BDmee je sklopných sedadel šest po obou stranách oddílu, u vozů BDmeer jsou jen tři. Podél zavazadlového oddílu, WC a odd0u pro vozíčkáře je chodba rozšířena pro pohyb invalidních vozíků. Teprve pak následuje pět oddílů druhé třídy v běžném uspořádání.

Příčky mezi oddíly jsou zhotoveny z překližek, oboustranně polepených umakartem, chodbová stěna, dveře oddílů a kyvné dveře v chodbě mají rámy z hliníkových profilů a výplně z dřevovláknitých desek polepených umakartem. Obložení stropu je rovněž dřevovláknitými deskami, oblepenými umakartem. Sedadla mají ocelovou kostru, pružinovou vložku, polštářování z pěnové pryže a mají látkový potah, v oddílech jsou vedle sebe 4 samostatná sedadla s částečně nastavitelnou polohou.
Vytápění vozu je jen elektrické, a to dvoukanálové teplovzdušné. Na rozdíl od souběžně dodávaných řad Bmee a Amee byly z výroby všechny vozy obou popisovaných řad uzpůsobeny pro mezinárodní provoz (kód režimu, tedy první dvojčíslí v čísle vozu 51) a uzpůsobeny nejen pro naši "národní" vytápěcí soustavu 3000 V střídavých (50 Hz), ale i všechny další soustavy zapracované v mezinárodní úmluvě RIC (stejnosměrných 1500 a 3000 V, střídavých 50 Hz bud' 1000 nebo 1500 V a 1000 V, 16,7 Hz). Vlastní vytápěcí agregát má automatickou regulaci stejnou, jako u ostatních vozů z výroby bývalé NDR. Při venkovní teplotě nad 15°C a teplotě uvnitř vozu vyšší než 23°C se ventilátor teplovzdušného agregátu může použít pro větrání vozu. Prostory WC jsou opatřeny statickými větrači "Kuckuck".

Vozy byly dodávány v nátěru provedeném polyuretanovými barvami. Střecha byla světle šedá, podvozky a veškerá zařízení na spodku vozu černé. Bočnice byly tmavě zelené a u řady BDmeer byly navíc opatřeny širokým žlutým pruhem v podokenní části. Nápisy v tomto pruhu (vlastnická značka - původně ČSD s oválným olemováním, číslo a řada vozu) byly černé, všechny ostatní nápisy byly z výroby žluté. Dnes jsou vozy provozované u ČD již všechny opatřeny nátěrem podle nátěrového schématu ČD, rovněž u ŽSR jsou vozy postupně opatřovány nátěry dle schématu ŽSR..
Elektrická energie pro veškerá zařízení ve voze je přiváděna z hnacího vozidla vysokonapěťovým vytápěcím kabelem a přes zařízení "CZE" (centrální zdroj energie - elektronický měnič) jsou tak napájeny i všechny spotřebiče malého napětí, jakož i trvale dobíjena vozová akumulátorová baterie, z níž je napájen rozvod malého napětí vždy při vypnutém přívodu proudu z lokomotivy. Baterie se též dobíjí zvláštním měničem v případě, že vůz je připojen na veřejnou trojfázovou síť 380/220 V.

Technické údaje k oběma řadám vozů jsou uvedeny v katalogu.
V roce 2000 měly České dráhy v evidenčním stavu 18 vozů BDmee v mezinárodním režimu a 32 vozů ve vnitrostátním režimu. Vozu BDmeer bylo ve stavu celkem 16 a všechny jsou zařazeny v mezinárodním režimu.

Použitá literatura: Technické správy vozňového hospodárstva 1987, VÚŽ Bratislava