Typový výkres vozu ABCeg - prototyp

pružnici prvotního vypružení. Vzhledem k atypické osové vzdálenosti podélníků byly rozsochy přinýtovány na zvláštní výztuhy vložené do kostry spodku. Stavbu všech tří vozů zadalo ministerstvo železnic tak jak bylo tehdy zvykem nejlepším vozovkám monarchie a ty sídlily na historickém území Česka. Rozdělení bylo následující - vůz ABeg 2974 byl zadán Nesselsdorfer Waggonfabrik (Kopřivnická vozovka), kde byl veden pod zakázkovým číslem 996 a výrobním číslem 22979. Vůz Ceg 11496 byl zadán Staudinger Waggonfabrik (Studenské vozovce), zde byl veden pod zakázkovým číslem 372 a výrobním číslem 6820. Poslední vůz ABCeg 2975 byl zadán pražské firmě F. Ringhoffer kde byl veden pod výrobním číslem 77792.

Vůz Ceg 11496 - prototyp ze Studénky

Vozy svým řešením, ať se již jedná o uspořádání tříd, či řešení vzhledové vnější a vnitřní odpovídaly právě vyráběným čtyřnápravovým rychlíkovým vozům. Vůz ABCeg byl asi jediným dvounápravovým vozem s třemi třídami v monarchii. Všechny tři prototypové vozy byly vybaveny zkušebně elektrickým osvětlením systému Pintsch-Grob (firmy Julius Pintsch z Vídně) s automatickou regulací a dobíjením.
První tři prototypy měly dalšího následovníka až v roce 1913. Byl jím vůz ABeg 4-601. Na základě zkušeností s provozem prototypů dochází u tohoto vozu k podstané změně v pojezdu. Přece jenom trochu tvrdé druhotné vypružení mezi "podvozkovým" rámem a skříní vozu pomocí listových pružnic bylo nahrazeno druhotným vypružením pomocí vinutých pružin, které přineslo další zlepšení jízdních vlastností. Touto změnou se vracejí podélníky na standardní rozteč 1890 mm a rozsochy jsou nýtovány přímo k podélníku. Úpravy na pojezdu a změna osvětlení zpět k tehdy nejčastěji používanému osvětlení plynovému, s plynojemem o obsahu 1500 litrů, přineslo další snížení váhy vozu. U vozu ABeg na 24 000 kg. A opět nastala časová prodleva a zkoušení změn v konstrukci. Další vyráběné vozy od roku 1916, již pouze dvou provedení (vůz ABCeg již neměl pokračovatele a naopak se brzy dočkal rekonstrukce na BCeg) svým řešením odpovídají vozu
ABeg 4-601. Výroba dalších vozů je zadána dvěma vozovkám - Ringhofferovy závody a Nesselsdorfer Waggonfabrik (Kopřivnická vozovka).

Nesselsdorfer Waggonfabrik (Kopřivnická vozovka) vyrobila vozy:
ABeg : 4-600 (2974, ČSD 1-4050), 4-605, 4-606
Ceg : 27-007 až 27-010 (27-010 k ČSD jako 3-8401)

Ringhofferovy závody vyrobily:
ABeg : 4-601 až 4-604, 4-607 až 4-621 (4-612 k ČSD jako 1-4051, 4-618 jako 1-4052 a 4-621 jako 2-1700)
Ceg : 27-001 až 27-006 (27-006 k ČSD jako 3-8400), 27-011 až 27-020 (27-011 k ČSD jako 3-8402, 27-013 jako 3-8403, 27-014 jako 3-8404, 27-015 jako 3-8405, 27-017 jako 3-8406 a 27-020 jako 3-8407

K ČSD přechází v roce 1918 tedy celkem 13 těchto zajímavých vozů, které zpočátku pokračují v rychlíkovém provozu. Například je známo jejich využití na trati Brno-Domažlice. U ČSD jsou brzy upravovány jak z pohledu technického - brzda, osvětlení tak i vnější vzhled. Při opravách vnějšího oplechování dostávají v dílnách již oplechování se svislým dělením odpovídající ostatním osobním vozům a ztrácejí tím svůj charakteristický vzhled. Postupně jsou vytlačovány na osobní vlaky a v padesátých a šedesátých letech rušeny, přičemž některé přecházejí mezi vozy pro zvláštní účely a tak se nám do dnešních dní zachovaly vraky vozů Ceg (NTM, KHKD)
K těmto rychlíkovým dvounápravovým vozům byly v letech 1916-1917 vyrobeny vozy služební, jak již bylo zvykem s kratším rozvorem než vozy osobní - 8,50 m. Vozy nesly označení Ded. Výroba byla zadána vozovce Ringoffer v Praze.